Vítej poutníku...

levy Setkání s Kancem pravy

Do hostince za nimi přišli po dvou dnech dva vojáci, jeden zkušený a druhý mladík. Postavy na sebe upoutali pozornost sami, jak se vyptávali po městě. Měli pro ně nabídku práce přímo od Valhara. Jednalo se o doprovod dvou dam z Koru do Miramu, i když práce neslibovala žádnou velkou odměnu postavy přijali. Vojáci odešli a nedlouho po nich se k Barbaře přitočil dosti extravagantní muž. Byl oblečen do hábitu s hvězdičkami a na hlavě měl kuželovitou čapku také s hvězdičkami. Potřeboval z Miramu 100 kusů miramského papíru, nejkvalitnější v okolí. Jako odměnu sliboval kodex světla, který je psán jak almendorsky tak arvedansky. Tomu Barbara neodolala.

Příští den zrána vyrazili na místo setkání. Bylo to na druhé straně Královské řeky, na palouku za městem. Dorazili ještě před nimi, takže tu na ně chvíli museli čekat. Zanedlouho se objevil mladý voják Martin, známý ze včerejška jen dnes byl oblečen jako dobrodruh, v doprovodu dvou dam. Nádherné mladé slečny a její starší příbuzné. Nedlouho po nich, když se výprava chystala k odchodu, se od města k nich blížili dva jezdci. Oba byli připraveni na boj, a tak ani družina s Martinem nelenila a připravili si zbraně. Martin s příchozími se domluvili na souboji o tom, kdo dovede obě dámy do Miramu. Postavy to sice nechápali, ale nezasahovali do toho. Starší z dam si dokonce myslela, že se souboj koná na její počest, a z tohoto omylu ji rychle vyvedla družina. Souboj mezi jedním bojovníkem a Martinem byl vyrovnaný. Sedmnáctka ví, jak by dopadl, kdyby z města vedená velitelem stráží Štikou. Postavy se na něj snaží udělat dojem, ale on je odmítne, že má důležitější věci na práci. Oba bojovníky odvede zpět do města, a pak se výprava dá skutečně na cestu do Miramu přes Komáří louky. Večer mají dorazit do srubu, kde se setkají s průvodcem.

Ráno se u srubu, kde výprava přespala, objeví černovlasý chlapík oblečený do půli těla. Martin jej seznámí s družinou, ale nikdo není s to si to zapamatovat, není divu, je to hevren a s tím se v Dálavách příliš nesetkáte. Vede družinu mimo cestu prý na rozkaz Valhara. On sám jede na koni jako obě dámy, ale ostatní musí šlapat pěšky. Cesta trvá mnoho dní a cesta savanou se postavám začíná zajídat. Ale brzy by měli dorazit k jezerům a odtud to není daleko do Miramu. Během cesty se snaží navázat řeč s průvodcem nebo dámami, ale zjistí, že nemají příliš společných témat. Jediný s kým se dá rozumně popovídat je Martin, ale ten zase raději mluví s mladší z dam.

Před jezery průvodce nechce zastavit, i když jsou všichni dosti unavení. Prý u jezer je hezká louka, kde si budou moci dost odpočinou. A tak se všichni šinou dál. A skutečně dorazili na louku, kterou hevrení průvodce sliboval, jenže není opuštěná, jak si postavy mysleli. Stojí tam mohutný muž, u pasu meč a přes hlavu kůži z divočáka. A očividně tam na ně čeká. Ano je to sám veleslavný lupič Vilém de la Mark, řečený Kanec. Když se výprava odmítne vzdát, tleskne rukama a z porostu vystoupí 30 mužů. Teď už se postavy vzdávají a jsou zato omráčeny.

Když se probouzí v Kancovo táboře je noc a mezi jeho bojovníky se slaví zajetí výpravy. Pak k postavám přijde průvodce, který není svázaný, a začne jim vysvětlovat, co se stalo. Kdyby Sigurd nebyl spoután, určitě by hevrenovi zakroutil krkem. Když odešel, postavy se dozvěděli, že jsou dámy tam, kde si je přeje Valhar mít. Jejich strážce usne a postavy se pokusí o útěk. Zpočátku jim štěstí přeje, ale i tak jsou zpozorovány. A na pláni nemají jezdcům uniknout. Janek i Sigurd je chycen, jen Barbara unikla, jelikož použila neviditelnost.

Po návratu uprchlíků do tábora, přijel sám Valhar se svojí družinou. A čekali tu na něj jen špatné zprávy. Během chytání družiny se podařilo utéci Martinovi s mladší slečnou. Valhar alespoň zkusil zlákat družinu do svých služeb, když se ukázali jako docela schopní. A Janek se Sigurdem ochotně souhlasili. Byl jim vypálen cejch na ruku a dostali něco málo peněz. Další jejich úkol pro Valhara bylo chytit a přivést živé Martina a slečnu do Koru.

Ráno opustili oba družiníci Kancovo tábor a vydali se do Miramu. Cestou se k nim připojila Barbara. Pátrání v Miramu ovoce nepřineslo, po obou hledaných ani stopy. Tak alespoň Barbara koupila ten papír a všichni tři se došli podívat na Miramský kruh. Tato magická anomálie jich přišla velice zajímavá, ale odbornému výkladu o ní, kterého se jim dostalo od čaroděje, který tam bydlel, nerozuměli. A tak se vydali na zpáteční cestu do Koru, podat hlášení Valharovi. Cesta byla bezpečná a trvala jim půlku doby.

Valhar příliš potěšen nebyl, ale i tak dostala družina menší odměnu za snahu. Dokonce dostali i propustky do Středního Koru. Měli čekat v Koru nebo okolí, dokud pro ně nebude mít další práci.