Vítej poutníku...

Opilec a vyzvídání informací

Theurg Jelcin hledá svou milou, kterou mu unesli. Tak prochází všemi hospodami až v jedné hospodě v přístavu:

Opilec: Hej, ty suchozemská kryso!
Jelcin: To jako já? Vždyť nemám tak velký předkus. Alespoň Jana mi to vždycky říkala.
Opilec: Kušuj zelenáč. Jsem se doslech, že hledáš nějakou ženskou...
Jelcin: Ech, no... to by souhlasilo. Viděl jste ji?
Opilec: Já viděl ženskejch, zelenáči. Tuhle v pátek jsem jednu takovou uviděl a pak jsme šli do mojí chýše a ...
Jelcin: Něco jste mi chtěl říct ohledně ženy, kterou hledám.
Opilec: No, víš moje paměť už není co bývala, potřebovala by něčím vzpružit. Třeba nějakýma drobnýma.
Jelcin: Sakra, dneska jsou už i ti ožralové jenom na mince...

Tak Jelcin šel to městě schánět nějaký zlatý. Na tržišti ukradl obchodníkovi zlaťák a vrátil se do hospody:

Opilec: No tak za jeden zlaťák si vzpomenu akorát tak na svoje narozeniny. Dones mi raději něco cenějšího!
Jelcin: Hmm... Ten kupec na tržišti měl zlatej zub. Kdybych ho pořádně majzl...

Poté Jelcin brutálně vyrazil okradenému jeho zlatý zub dubovou větví. Naštěstí si nikdo ničeho nevšiml. A tak zase kráčel do hospody:

Opilec: Ok mladej, snažil ses.
Jelcin: Jak mladej, co mladej?
Opilec: No s tím zubem jsi mě opravdu potěšil a zato ti řeknu něco o tej tvej, to jak se to...
Jelcin: Janu myslíte?
Opilec: Přesně, o Janě. Tak vona zase z mojí chýše rychle utekla, že prej smrdim...

A nakonec se tedy o jeho milé vůbec nic důležitého, co by nevěděl, nedozvěděl. :-)