Vítej poutníku...

levy Vilém z Devíti hvězd pravy

Rasa: Člověk
Povolání: Bojovník - rytíř
Úroveň: 9
Hráč: Raďas
andrea

Kůň s jezdcem letěl otevřenou plání. Jezdec byl v plné zbroji, byl oblečen do kroužkové zbroje, která chránila celé tělo vyjma obličeje. Přes hruď měl navlečený kovový kyrys a na hlavě měl helmu s chocholem. U pasu mu divoce poletoval meč, na zádech štít a v rukou dlouhé kopí. Na koni ale nebylo poznat, že nese takto velký náklad, ba naopak vypadali spolu jako jedno tělo.

Temná tečka na horizontu se každou chvíli přibližovala a jezdec ani kůň jí ani na okamžik nespustili z očí.

Už se přiblížili dost na to, aby jezdec viděl, to co předpokládal, že uvidí. Před ním na koni ujížděl mladý muž, který měl přes koně hozené bezvládné dívčí tělo. Nyní už i on zpozoroval jezdce, který se k němu zezadu blížil, a zrychlil. Ale stejně mu to nepomohlo. Za okamžik byl jezdec o pouhé tři koňské délky za únoscem. Ten pochopil, že svému osudu neunikne, jeho kůň na to byl příliš znavený. Místo toho shodil dívčino tělo, které tvrdě dopadlo na zem. Únosce obrátil koně a stanul pronásledovateli v tváří v tvář. Byl to rytíř Devíti hvězd a to pro únosce nebylo dobré. I rytíř zastavil koně.

"Zaplatíš za svůj zločin, bídáku." Křikl rytíř udýchaným hlasem. A namířil kopí na svého soka. Ani ten nezahálel a odepnul si kopí od sedla. Rozjeli se proti sobě. Válečné štěstí přálo soupeři, který probodl rytířovo rameno kopím, kdežto rytíř nezasáhl.

Rytíř byl úderem sražen z koně. Když padal, začal se mu před očima promítat jeho celý život. Viděl své rodiče, obchodníky z Athoru, jak se o něj v dětství starali. Viděl, jak mu otec dává jeho první meč, který dosud nosí u sebe. Uviděl přísnou tvář rytíře Hynka, kterému dělal panoše a který mu předal rytířské ideály. A pak už viděl jen světlo.

Náhle ze světla začala vycházet mužská postava. Byl to muž oblečen v plátové zbroji, s mečem a štítem v ruce a s kopím na zádech. Byl to ohromný a strašlivý bojovník. Když náhle světlo pohaslo a on vzhlédl neznámému do tváře. Byl to Gor, jeho bůh, byl si tím jistý. Najednou všechno zmizelo a rytíř cítil jen tvrdý náraz na zem.

Okamžitě byl na nohou s mečem v rukou. S obavami pohlédl na rameno, ale tam nikde ani známka po zásahu kopím a kopí nikde neviděl. Jen únosce už k němu otáčel a najížděl na něj s řemdichem v ruce. Byl vzdálen koňskou délku, když rytíř poklekl a ťal do koňových předních nohou. A efekt se hned dostavil. Kůň spadl a jezdec s ním. Únosce si navíc při pádu zlomil vaz. Rytíř k němu rozvážně došel, a když viděl, jak na tom je, zasadil mu poslední ránu z milosti. Stejně naložil s koněm.

Dívka byla v bezvědomí, ale žila. Rytíř ji rychle vzal k sobě na koně a už uháněli spolu plání zpátky. Zpátky do bezpečí civilizace.