Vítej poutníku...

Uchohryz

Rasa: Trpaslík
Povolání: Bojovník (bijec, barbar)
Úroveň: 8
Hráč: Frenk
trpaslík

"Vítej, hochu u korbele! A víš ty co, dej si se mnou. Protože jak já říkám: "Kdo nepije se mnou, pije proti mně a zle se mu povede." Že nemáš peníze, nevadí, já teď mám tak ti půjčím a až já nebudu mít, tak půjčíš ty mně," volá na tě trpaslík sedící u stolu a klopí do sebe jeden korbel za druhým. Z tváře je kromě vousů vidět už jen mohutný nos a velké oči. Vousy má pečlivě upravené a spletené do 7 copánků. Sedí navlečen do šupinové zbroje s kroužkovými rukávy a nohavicemi. O lavici má opřenou velkou válečnou sekeru a hned vedle kladivo.

Což ty škvrně, copak že si mě tak prohlížíš? Už jsi snad někdy slyšel o trpasličím bojovníkovi Uchohryzovi, nebo snad ne?! No nevadí, tak já ti teda něco povím, ať jsi v obraze.

Tak začneme mou minulostí, sice není mnoho co bych ti řekl, ale přeci něco. Já jsem se narodil roku 803 k.l. v trpasličím městě Kwesar, o tom jsi už snad slyšel? Jo, nejsem ze špatný rodiny, můj otec je v Kwesaru vážený kovář, ale nějak jsem do rodiny nezapadl. Všichni ve mně viděli budoucího kováře, ale mně se to ani za mák nelíbilo. Raději než chrám božského kováře Merna jsem chodíval ke Gorovi, bohu válečníků. No můj otec byl samozřejmě proti, protože takovéhle náhlé změny jsou pro správného trpaslíka nepřijatelné. Ale nechal mě jít si svou cestou. No dokonce byl později rád, když jsem doprovázel karavany do Staré Štoly nebo Rilondu, protože cesty v Zelanských vrších doslova zamořili bandité. Jednu takovou karavanu přepadli skřeti, náklad ukradli a většinu doprovodu pozabíjeli. Zachránil jsem se útěkem, ale přísahal jsem pomstu. Potupně jsem se vrátil k otci, ale v rodném Kwesaru mě čekala ještě další rána osudu. Moje sestra opustila s jiným cizím trpaslíkem město a vydali se do Dálav. Sice pořád nevím, jestli sestra šla dobrovolně nebo nedobrovolně, ale to je jedno, otec ji chce mít doma, tak ji tam taky mít bude, o to já se postarám. Od otce jsem dostal tuhle rodovou sekeru, koupil jsem si šupinovku a hurá do Dálav.

Líbilo se ti to? Poslouchat cizí neštěstí? Ale nemysli si, že já jsem učiněný dobro. Jednou jsem mluvil s kněžkou a ta mě ti odhadla úplně přesně. To víš jsem snad jako každý trpaslík hrdý, odvážný. Strašně se ti rád sám chválím a ještě jsem si snad nikdy v životě nepřiznal vlastní chybu, vždycky zato můžou ti ostatní. Rád si povídám ze spaní, mně to teda nevadí, ale všichni ostatní jsou z toho na větvi. Ale to mě většinou neviděli jíst, protože u toho by ses pozvracel i ty, věř mi!

Hele a umíš ty vůbec zacházet s tím mečíkem, kterej máš připlej u pasu? Ne že bych ho chtěl, já mám tady svojí sekerečku a na tu já nedám dopustit, ta je moje. No jo mám tady taky kladivo, ale to maximálně po někom hodím, jinak je na nic. Malíčky se tím nedají utnout, prostě je na nic. Na co utínat malíčky? Počkej hochu, ty mi začínáš bejt podezřelej! No přece musíš useknout protivníkovo malíček a zakopat ho na místě bitvy, jinak tě opustí štěstí. A nezapomeň, až někdy uvidíš skřeta, hned ho zab.

A teď už raději jdi. Ty naší trpasličí logiku nikdy nepochopíš, takže je to pouze plýtvání času. Na rozloučenou ti řeknu motta, kterými se já řídím a ty bys udělal dobře, kdyby sis je zapamatoval:
"Nenávidím skřety stejně jako miluji penízky."
"Mrtvej skřet, dobrej skřet."
"Když něco nejde silou, zkus to ještě větší silou."
"Když nestačíš na soupeře, tak ho prostě majzni sekerou po hlavě a on už nevstane."
No a závěrem ti řeknu to nejdůležitější, protože bez něj nepřežiješ:
"Když nemůže pivo k trpaslíkovi, musí trpaslík k pivu", to si pamatuj.