Vítej poutníku...

levy Sabina Větroplášť pravy

Rasa: Člověk žena
Povolání: Zloděj
Úroveň: 9
Hráč: Roman
andrea

Pohled na šedivě olověné mraky ženoucí se oblohou poháněné prudkými poryvy větru, dávaly tušit příchod dalšího přívalu studeného. Dívka pohlédla nad hlavu a bezděčně se zatřásla. Zbytky vlhkých hadrů, které zakrývali jen opravdu spoře její nahotu, se jí lepili na tělo a nepříjemně studili. S nepřítomným pohledem upřeným na nebe, se ji do mysli vkrádala vzpomínka, na postel a nějaké jídlo v ústech.

Odvrátila pohled od oblohy a s peprnou kletbou drcenou mezi zuby se ohlédla zpět. Ale v hlavě se ji neustále honily myšlenky a vracely se k osudným událostem minulého večera.

* * * *

Dveře krčmy se rozletěli. Venku zuřila silná bouřka, a tak obrysy postavy ve dveřích orámoval blesk. Se zaduněním hromu cizinec vstoupil dovnitř a zavřel dveře. Jen tam stál bez hnutí, pod ním se už tvořila louže vody stékající z promočeného pláště s kápí, staženou hluboko do obličeje a zakrývajíc tak tvář do neproniknutelného tmavého stínu.

Postava si rychlým pohybem ruky sejmula kápi. Někteří z hospody zmlkli, když viděli, že pod kápí se ukrýval krásný dívčí obličej. Opálený obličej rámovaly blonďaté vlasy, teď řádně promočené. Cizinka se rozhlédla a v tom ho spatřila. Svou další oběť. Seděl na opačné straně od výčepu. Věděla, že má slabost pro ženy a na tom založila svůj plán. Samozřejmě by to mohla udělat někde tajně, ale to by nebylo ono. Takhle se o ní bude povídat a ještě na sebe bude moci být pyšná. Teď ho stačí jen vyprovokovat, zabít ho bezdůvodně není její styl.

Sedla si k vedlejšímu stolu, ladně si sundala zmáčený plášť. Upřel na ní svůj zkoumavý pohled a už jí nespustil z očí. Obdivoval její ňadra, který vyplňovala její kožený kyrys, který měla na sobě. I celé její tělo ho přitahovalo. A když se ještě protáhla a koukla na něj, už na nic nečekal. Posilnil se ještě jedním korbelem piva na kuráž a vydal se k jejímu stolu.

"Koho nám to tu ta zatracená bouřka přivála u všech bohů!" Řekl posměšně a zabodl svůj pohled do dívčina výstřihu. "Kdopak jsi? Tebe neznám!"

"Počestný poutník, který se tu chce jen najíst a napít. A také přečkat tady bouřku." Odpověděla zdvořile dívka. A odvrátila od něj pohled.

"A odkud a kam cestuješ cizinko, smím-li se ptát?" Pokračoval, se špatně hraným nezájmem.

"Z Koru do Tabitu." Zalhala dívka.

"Ty mi lžeš." Vykřikl muž přes celý lokál. "Nesnaž se mě vodit za nos!"

"A i kdybych lhala, co mi můžeš." Snažila se ho vyprovokovat dívka. "I kdybych byla ZLODĚJ, nic by se asi nezměnilo. Ostatně když tu seš ty, tak vidím, že mám pravdu. Že Rodrigo nebo ti snad mám říkat Postrachu, jak to máš rád."

"Tak dost, tohle si vážně přehnala, ty malá smrdutá couro." Muž křičel a už se ani moc neovládal. Hospoda ztichla a pozorovala ty dva. Bylo takové ticho, že bylo slyšet i jak muž vytahuje meč z pochvy.

Muž vzal svůj meč obouruč. Úder vedl přes hlavu, ale svůj cíl nezasáhl. Dívka útok čekala a se kotoulem přemístila do bezpečí. A tak meč jen rozštípl dřevěnou lavici ve dví. V rukou dívky se najednou objevila dýka a muž začínal zuřit. Před jeho údery ladně uskakovala. Během toho vzduchem ladně proletěla dýka a zasáhla muže do stehna.

Muž přestal útočit vší silou a začal spoléhat na krátké seky. Jedním povedeným sekem zasáhl dívku do břicha a odhodil ji až na stěnu hospody. Obecenstvo ani nedutalo. Dívka vypadala, že je vyřazená z boje. Muž k ní pomalu přistupoval, aby ji zasadil poslední ránu. Kdyby byl býval věděl, že to dívka jen hraje, choval by se jinak.

Muž už se napřahoval k ráně, když se dívka prudce pohnula. Podrazila mu nohy a váhou svého těla ho vyvedla z rovnováhy. Meč se odkutálel daleko od bojující dvojce. Teď byl pro změnu bezbranný muž pod dívčiným tělem. Dívka neváhala a několikrát bodla dýkou, která se znovu jakoby objevila v ruce. Když cítila, že jí protivník neohrozí, zvedla se a na rozloučenou mu prořízla hrdlo.

Rychle si sebrala své věci a utíkala z hostince. Vyděšených pohledů ostatních si nikterak neuvědomovala. Nebylo proč. Ona, Sabina zvaná Větroplášť, zase udělala něco pro blaho celých Dálav.

O problémech, které jí způsobili společníci zavražděného, raději už dále nepřemýšlela. Málem ji zabili, ale ona jim sice jen o vlásek ale utekla. Ztratila většinu toho, co měla, ale splnila úkol pro cech. A teď už byl čas se vydat za další svou obětí. Ta žila někde v Tabitských vrších v Podskalí pod Krakorem.