Vítej poutníku...

levy Hrad Krakor - sídlo družiny pravy

Poutník kráčel lesem, mezi jehož větvemi prosvítalo slunce. V těchto končinách nikdy nebylo bezpečno, uvažoval. Do hlavy se mu vkrádala také myšlenka, jak daleko ten Krakor může být. Kdyby to poselství nebylo tak důležité, nikdo by ho do tohoto bohy zapomenutého krajem nedostal. Spěchal na hrad, spěchal, aby Krakorské družině zvěstoval veliké noviny. Cesta se vinula po úbočí kopce a po chvíli vystoupala na jeho vrchol. Tu ho uviděl. Hrad na útesu a vesničku v podhradí, vše v mlžném oparu. Přidal do kroku a spustil se do údolí, kde jej zastihli šípy, vystřelené ze zálohy…
krakor

Aktuality na Krakoru

Úmor roku 850
Veliké neštěstí na družinu Krakorskou sedlo. Při výpravě do Divočiny a Červeného lesa byli zabiti Andrea i Sigurd. Z výpravy se vrátil jen trpaslík Grimnir a ten nikomu neřekne, co se tam vlastně kde stalo. Místo toho utápí svůj smutek v krakorské hospodě v pivě.

Žluten roku 850
Na Krakorském panství se objevila čarodějnice, alespoň mezi lidmi se začali šířit tyto zkazky. Dobrodruzi nakonec nebezpečí zažehnali, ale přitom církev Aurionovu pohněvali. A pak už jen hranice s čarodějnicí tři dny plála.

Ploden roku 850
Není to dlouho tomu, co prospektor, kterého povolala Krakorská družina na své panství, nalezl v jedné hoře železnou žílu. Na Krakoru se už kujou plány, jak této informace co nejlépe využít. Správce Janek dokonce začal studovat tajemství dolování.

Chladen roku 850
Nyní, roku 850, se vesnice Podskalí, která leží v podhradí Krakoru, rozrostla a má necelých 200 obyvatel. Byla finálně dokončena stavba hospody a u vody si už nějaký ten čas spokojeně klape nový mlýn. A největší novinka je ta, že byl ustaven první správce Krakorského panství, bývalý dobrodruh Janek, který přišel ve válce o Svobodná města o ruku a povělil své staré řemeslo na hřebík.

Současnost

Není tomu dlouho, co se tabitský starosta, dnes už zesnulý, dozvěděl roku 848 o existenci Krakoru. Chtěl Tabitské vrchy kolonizovat a Krakor se mu zdál jako dobrý opěrný bod. Poslal tam tři pacholky, aby obhlídli situaci na hradě. Ale vrátil se pouze jediný a i on byl zle pochroumaný. Tvrdil, že na hradě sídlí několik harpyjí, které je hned po vstupu napadli svým zpěvem. Starosta nechtěl riskovat další životy svých lidí, a proto se rozhodl najmout nějakou družinu. A narazil na jednu, nepříliš známou, která navíc utíkala před zákonem. Vydíral je a získal tak, co chtěl. Zbaví se harpyjí a ještě ho to nebude moc stát.

Družina s mírnýma komplikacemi úkol splnila a Krakor byl volný. Starosta sice slovo nedodržel a vydal družinu zákonu, ale zároveň nenašel nikoho ochotného, kdo by se mohl stát krakovským pánem. Jaké bylo starostovo překvapení, když mu po půl roce stála opět ta družina. A prej, že chtěj odměnu a žádný podfuky. Tak se 3 dobrodruzi - trpaslice kouzelnice Barbara, horal bojovník Sigurd a člověk bojovník Janek - staly krakovskými pány.

A svého úkolu se zhostili opravdu zodpovědně, ani ne čtvrt roku na to už v podhradí stála malá osada, která navíc utěšeně rostla. Bylo by to všechno hezké, kdyby období prosperity nepřerušila válka a pád Svobodných měst.

Aby se za Waldenovi vlády opět stali vlastníky Krakoru, museli si to vybojovat. Jiná družina si na Krakor také činila nárok, ale původní družina hrad čestně vyhrála. A před králem se nazvali Krakorská družina. Krakorskou družinu navíc posílili další družiníci - lidská žena zlodějka Andrea a trpaslík bojovník Uchohryz. Janek se stal něco jako samozvaný správce pevnosti a usadil se tam. Zbylá družina - Andrea, Sigurd a Uchohryz - vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím.

Historie Krakoru

Paměť Krakoru sahá hluboko do minulosti. Hrad si pamatuje války mezi Arvedany a skřety, ještě než padlo Devět knížectvích. Tvrz založil nevýznamný rod, na jehož jméno si někdo dnes ani předtím nevzpomněl. Žili v ústraní, jelikož byli prokleti. Jejich prokletí je pronásledovalo po celé generace. Jejich prokletí byly harpyje, všude je pronásledovali, všude je mučit a týrali, ale nikdy nikoho z rodu nezabily. To byl také důvod, proč se hrad stavěl na tak opuštěném místě.

Zásadní zlom přinesl postup skřetů na sever a pád některých knížectvích. Hradní pán přijal víru, jazyk i panovníka skřetů - Khara. Jen aby si zachránil život. A ony to věděli, zpěv harpyjí se ozýval stále častěji, až se z toho pán pomátl a svůj život si vzal sám skokem ze skály.

Hrad byl nakonec dobyt skřetími pány, vypálen a nechán osudu na pospas. A tak chátral a okruh lidí, kteří o Krakoru věděli se ztenčoval…