Vítej poutníku...

levy Enricus Flavius Faustus pravy

Rasa: Člověk
Povolání: Theurg
Úroveň: 9
Hráč: Frenk
andrea

Soumrak se pomalu snášel nad krajinu okolo Krakoru. Hustě lilo a nebylo venku vidět živé duše. Ani Enrik nebyl v tomto nečase venku a ani neplánoval nikam jít. Přesto se připravoval na dlouhou cestu - cestu do stínového světa. Zapálil ve své laboratoři svíčky a vhodil do ohně nějaké květy. Nakreslil obrazem a sednul si doprostřed něj. Oči upřel na svíčku před sebou. Začal se kolébat v rytmu svíčky. Cítil, jak pomalu přestává ovládat své tělo, jak stoupá nad střechu svého statku, nad Podskalí. A najednou tma.

Když znovu otevřel oči uviděl úplně jiný svět. Tak jiný a přitom stejný jako ten pozemský. Dnes bylo okolí zahaleno do šedi. Enrik už přišel na souvislost pocitů a tohoto světa, a tak ho to ani moc nepřekvapilo. Vydal se rovnou do lesa, dnes chvátal, měl mnoho práce.

V lese ho ale překvapil démon. Enrik dostal strach a najednou všechny cesty zmizeli. Nemohl utéci, a proto mu nezbývalo než bojovat. Hned po prvním mentálním útoku zjistil, že to nebude lehký boj. Po několika kolech věděl, že nemá šanci vyhrát. Démon se dostával stáe hlouběji do jeho mysli a sál z ní vzpomínky.

Napřed jen ty povrchní jako vzpomínky na studium na Albirejské univerzitě kouzel. Pak přišly na řadu ty o studiu zakázaných knih a knih zabývající se arvedany. To bylo Erikovi celkem jedno. Pak ale démon dosáhl na vzpomínky na jeho milou, kterou zabili vrazi v Albireu. To se Enrik pokusil vzdorovat, ale marně. I když démon už sál pomaleji a pomaleji. Démon vnikl tak hluboko, že už už sahal na vzpomínky na jeho rodiče. Enrik vynaložil všechny síly na poslední obranu a povedlo se. Démon přestal sát úplně a dokonce se vzpomínky Enrikovi vrátili. Znovu se objevila cesta a Enrik po ní utíkal jak šílený zpátky do přírodní úrovně.

Ráno našla služka svého pána Enrika Flaviuse Faustuse ležet na podlaze. Služka se divila čarám po zemi, dohořelým svíčkám a zvláštní vůni v místnosti. Věděla, že její pán je tak trochu podivín, ale platil dobře a to ji zajímalo. Párkrát pána profackovala a polila vodou, když znovu obživl. A hned chudák služtička dostala vynadáno, že leze do jeho laboratoře bez jeho povolení. A tak se služka klidila pánovi z očí.